Jsem tam, kde nemohu být - 1. kapitola

28. srpna 2011 v 20:54 | -Christine_Daae- |  Jsem tam, kde nemohu být
Ahoj, je tu první kapitola mé nové povídky na téma Ztraceni. =)


1. kapitola - První pohled

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤

Nedokázala jsem sama sobě přiznat, že se děje něco divného, i když zrak i jiné mé smysly mi dokazovaly opak. Kde to jsem? Co se vlastně stalo? Když jsem otevřela oči, ležela jsem na písčité pláži. Jak jsem se sem dostala? Neznám toto místo. Nebo ano? Přišlo mi svým způsobem povědomé, ale odkud? Nechápu to. Nechápu vůbec nic.
"Jsi v pořádku? Hej, ty, jsi v pořádku?" Otočila jsem se za tím hlasem.
Muž, který se na mě díval světle modrýma očima, byl vysoké postavy. Tmavě hnědé vlasy měl docela krátké a trochu rozcuchané.
Tváře měl odřené a špinavé, tričko bylo rovněž nějaké zašmudlané a protrhané. Měla jsem pocit, že ho určitě musím znát, ale vzpomínala jsem si na jedinou možnost, jak by mi mohl být povědomý. To je přeci hloupost, nemohu ho znát z televizního seriálu.
"No… Jo, asi jo. Jsem v pořádku. Tedy myslím, nevím… Jak jsem se sem dostala? Co se stalo? Kdo jsi? Kde to jsem?" Zmateně jsem na něj vychrlila své otázky a čekala jsem na odpovědi.
Chvíli mlčel, potom ke mně zvedl zrak a opatrně se usmál.
"Nevím, jak ses sem dostala. Nejpravděpodobnější je, že jsi ztroskotala… Letadlo spadlo. Naše letadlo spadlo. Přežilo nás asi čtyřicet. Jmenuji se Boone," odpověděl. "Mimochodem… Jaké je tvé jméno?"
"Veronika." V krku mi drhlo žízní a do očí se mi odněkud vehnaly slzy.
Pokud je to, co se teď děje, pravda… Nikdy se nevrátím domů. Stalo se to, co zatím dokázala vymyslet jen má bujná fantazie.
Asi si i teď jenom vymýšlím, ale nic jiného mě vážně nenapadá. Takže… řekněme, že jsem se dostala do seriálu? Ne, hlavně nesmím dát vůbec nic najevo.
"Mám žízeň…" zašeptala jsem a otřela si otravné slzy z tváří.
"Pojď se mnou. Dám ti vodu." Přišel ke mně, dal mi paži kolem ramen a vedl mě po pláži kamsi do neznáma.

"Kdo je to, Boone?" Dívka, které se vlnily plavé vlasy do pasu, zvedla oči směrem k nám dvěma.
Tohle bude nejspíš Claire. Podívala jsem se na ni a najednou jsem se nezmohla ani na pozdrav. Prostě jsem ze sebe nedokázala vysoukat ani slovo. Bála jsem se něco říct, abych se neprozradila, abych nedala najevo, že vím něco víc, než bych logicky měla vědět.
Boone se na ni usmál.
"To je Veronika. Myslím, že další přeživší. Vedu ji k Jackovi. Mimochodem… Nemáš u sebe vodu?"
"Samozřejmě…" odpověděla, otočila se za sebe a vzápětí mi podávala láhev vody.
Všechny ty lahve byly stejné, plastové s modrou etiketou. Lahve z letadla. Poděkovala jsem a mile jsem se usmála. Claire mi úsměv oplatila - zbožňuji ji za to, jak umí být sympatická.
"Nemáš vůbec za to. Jsem Claire."
"Těší mě. Mé jméno už znáš." Usmála jsem se, odšroubovala jsem uzávěr od lahve s vodou a napila jsem se.
Podívala jsem se na její břicho - jistě, byla těhotná. Pokud si dobře pamatuji, je v osmém měsíci.
Rozhlížela jsem se po pláži a přemýšlela. Vzpomínala. Boone se momentálně bavil s Claire, vysvětloval jí, jak mě našel. Já jsem řekla jen to, že si vůbec nepamatuji, jak jsem se sem dostala, ale že jsem zcela určitě ztroskotala. Co na tom, že to není pravda. Nemůžu jim říct pravdu, i když mi to začíná být jasné. Nevěřili by mi.
Jak by mohli věřit něčemu, co zní tak podivně? Prostě jsem byla doma a koukala jsem se na televizi a najednou jsem nebyla doma ale tady a našel mě Boone a zbytek už víte. Jo, zní to šlehle. Je to šlehlý. Je to nemožné. Je to nemožné, a přesto je to pravda. Zbývá mi jediné: Vyrovnat se s tím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lumieree Lumieree | Web | 28. srpna 2011 v 21:01 | Reagovat

*Potlesk* Text výtečný. Dosáhla jsi dokonalého konce a uzávěru první kapitoly. Jen tak dál a hlavně neztrácej fantasii, jinak to nedopadne dobře. Můj názor je takový; Nech to takhle být ale piš dál v jednom směru. :)

2 Petra Sirius Carlisle Cullen xD Petra Sirius Carlisle Cullen xD | 28. srpna 2011 v 21:09 | Reagovat

to bylo nádherné! ale smutné  :( ty jses objevila ve Ztracených? zajimavý nápad. :-)  :-)  :-)  :-)

3 Delena Delena | Web | 29. srpna 2011 v 11:41 | Reagovat

Tak tahle povídka má opravdu zajímavé pojetí a je dobře napsaná. :-)

4 Koizumi Koizumi | E-mail | Web | 29. srpna 2011 v 13:53 | Reagovat

Ahojky tahle  povídka je fakt úžasná!! ....jinak prosíím mrkni se na minutku na můj blog je tam novinka snad ti nebude vadit :-/....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama